Rakovina nebo též nádorové onemocnění je různorodá skupina chorob, jejichž společným rysem je to, že některá populace buněk se vymkne kontrole a začne relativně autonomně růst.
Jako rakovinu označujeme skupinu nemocí, které se vyznačují nekontrolovaným buněčným dělením a schopností těchto rychle se dělících buněk napadat jiné tkáně a rozšířovat se do jiných části těla, tzv. metastáze. Ke vzniku rakoviny dochází tehdy, když je genetickými nebo environmentálními faktory poškozena DNA takovým způsobem, že dojde k deregulaci buněčného dělení.
Nekontrolované a často velmi rychlé a nepřesné dělení buněk může vést buď k nádoru (tumoru) benignímu (nezhoubnému) nebo k malignímu (zhoubnému) nádoru. Benigní tumory nemají schopnost metastázovat, tj. nerozšiřují se do jiných částí těla a nejsou tak životu nebezpečné. Maligní tumory tuto schopnost mají a proto jsou velmi nebezpečné.
Rakoviny dospělých jsou obvykle formovány v epitelních tkáních a jsou asi často rezultátem dlouhého biologického procesu souvisícího s interakcí exogenních expozicí s genetickými a jinými endogenními charakteristikami mezi susceptibilními (citlivými) lidmi. Např.: karcinóm měchýře, krvní (a kostní dřeň) – hematologické malignance, leukémie, lymfoma, Hodgkinova nemoc, non-Hodgkinova lymfoma, multiplexní myelóm, mozkový tumor, rakovina prsu, cervikální (krčková) rakovina, kolorektální rakovina – ve střevě, análu nebo apendixu (slepé střevo), esofagelní (jícnová) rakovina, endometriální rakovina – v děloze, hepatobuneční karcinóm – v játrech, gastrointestinální stromátní tumor (GIST), hrtanová rakovina, plicní rakovina, mesothelioma – v pleure nebo perikardiu, orální rakovina, osteosarkoma – v kostech, ovariální (vaječníková) rakovina, pankreatická rakovina, rakovina prostaty, renální buňkový karcinóm – v ledvinách, rhabdomyosarkóma – ve svalech, kožní rakovina (včetně benigních mateřských znamének a dysplastických nevi), žaludeční rakovina, testikulární (týkající se varlete) rakovina (samovyšetření testikulární rakoviny) a rakovina štítné žlázy.
Rakovina se může též objevit u dítěte, zvlášť u velmi malých. Jde o abnormální genetické procesy, kdy se nedokázalo zabránit klonální proliferaci buněk s neregulovaným růstovým potenciálem. Vyskytují velmi brzo a postupují velmi rychle.
Nejvyšší výskyt rakoviny u dětí je během prvního roku života. Neuroblastoma je nejčastější kojenecká rakovina, která je následována leukemií a rakovinami centrálního nervového systému. Dívky i hoši – kojenci mají v podstatě stejný průměrný výskyt rakoviny, ale ve většině typech rakoviny mají bílí kojenci podstatně vyšší výskyt rakoviny než černí. Relativní přežití pro kojence je velmi dobré u neuroblastomie, Wilmovém tumoru a retinoblastomie, ale ne pro většinu ostatních typů rakoviny. Dětské rakoviny obsahují, od nejčastějších po nejméne časté: neuroblastomie, leukémie, centrální nervový systém, retinoblastomie, Wilmův tumor, embryová buňka, sarkómy jemné tkáně, hepatické (jaterní), lymfomy (např. Hodgkinova nemoc), epitelní.
